Seznamte se: Tomáš Hrabec

Tome, jak dlouho pracuješ v Krmivech a na jaké jsi nyní pozici?

V Krmivech pracuji přes 1 rok (asi rok a čtvrt). Pracuji na pozici expedičního skladníka – připravuju zákazníkům objednávky, bezpečně je zabalím a předám dopravci, aby všechny balíčky dorazily v pořádku k zákazníkům.

Co tě na práci v Krmivech baví, co je pro tebe náročné?

Nejvíce mě baví, že žádný den není stejný a není to rutina. Každá objednávka je jiná a u balení musíte zapojit hodně kreativity a fantazie. Baví mě také krmivácký kolektiv, se kterým je zábava, a tak máme dobrou náladu na pracovišti a s tou jde vždy vše lépe. Nejnáročnější je pro mne vždy situace, kdy máme opravdu hodně objednávek a nestihneme je za směnu všechny odbavit – to je takový vnitřní boj. Nerad něco vzdávám a prohrávám. Naopak je ještě náročnější, když objednávky jsou už hotové, pak může přijít dlouhá chvíle a musíme se vrhnout na tu „práci okolo“.

Jak vypadá tvůj běžný den v práci?

Ráno je jasné – otevřu sklad, s kolegy vše uvedeme do pracovního režimu, nastartujeme čtečky, na kterých vše stojí. Kolegyně nám do nich pak pošlou objednávky. Mezitím zkontrolujeme sklad, jestli je uklizený a čistý, doplníme obalové materiály, abychom tom mohli rozjet. Až se uvaří voda na kávu, už všichni pilně makáme. Ob den doplňujeme naše další prodejny, takže se pořád něco děje. Je to docela dobrá posilovna. Když zrovna pickujete, naběháte opravdu hodně kilometrů a když balíte, tak zase posilujete ruce jako s činkami. :D Práce v Krmivech mi po letech v oblasti gastronomie hodně baví a dala mi chuť a smysl. 

Prozradíš, co rád děláš ve volném čase?

Ve volném čase rád sportuji, musím se hýbat – hraju hokej, florbal. Miluju lyžování a horkou turistiku. Naštěstí je má žena úplně stejný živel a všechny koníčky společně provádíme. Mojí oblíbenou aktivitou je také zajít si s přáteli na dobré pivo.

Máš doma nějaké zvířátko?

Jako malej jsem měl hodně křečíků a na zahradě spoustu hospodářských zvířátek, takže vztah k nim mám velmi kladný. V Krmivech/Farmaparku u Toma jsem si oblíbil berana Elfíka. Na začátku to byl běh na dlouhou trať najít si k sobě cestu, při krmení mě několikrát potrkal, ale pak mě začal mít rád a je na mě hodnej. Zvíře nemám, ale jako takové zvířátko beru moji čtyřletou dceru, je to divoška! Vzhledem k naším aktivitám to s námi nebude mít jednoduché – to také vypovídá o tom, proč nemáme zvířátka.